Informace a mýty o borelióze
Lymeská borelióza je nejčastější onemocnění přenášené klíšťaty u nás, 50 % pacientů neví o přisátí klíštěte a o specifickém zarudnutí s centrálním výbledem.
Přenos na člověka probíhá přisátím klíštěte infikovaného boreliemi, přenašečem jsou jak klíšťata dospělá- pouze samičky sají krev či ve stádiu nymfy. Klíšťata ve stádiu larvy- poznáme dle počtu nohou, kterých je šest, nejsou schopna borelie přenášet.
Přenos mezi lidmi není možný. Riziko nákazy stoupá s dobou přisátí, prvních 24 hod je jen 2-4 %. Borelie byly nalezeny i v jiném krev sajícím hmyzu např v komárech, ale přenos nebyl prokázán.
Nemoc je v mnoha případech asymtomatická, případně samoúzdravná .
K nástupu příznaků přispívá jiná infekce či změněná imunita.
Nejčastějsí příznaky:
– erytema migrans- šířící se červená skvrna s centrálním výbledem, postupující okraj je odlišný, výrazněji zbarvený, není vyvýšený
– obrna lícního nervu
– otok kloubu
Laboratorní diagnostika je nejčastěji nepřímá- záchyt specifických protilátek nejčastěji v krvi, časné protilátky ale dosahují nejvyšších hladin mezi 3.-6. týdnem od nákazy, poté jejich hladina klesá, vyšetření tedy má smysl až za 3-4 týdny po přisátí klíštěte.
Pozdní protilátky protilátky se tvoří mezi 6-10. týdnem, poté pomalu také klesají.
Ale pozor syntéza protilátek může přetrvávat i řadu let, klidně i do konce života pacienta.
U kožních forem se specifické protilátky nemusí prokázat vůbec vzhledem ke krátkému průběhu.
Antibiotická léčba je u všech forem lymeské borreliózy, volba antibiotika se řídí věkem, lokalizací, projevem včetně jeho délky. Pro úspěch terapie napovídá vymizení či zmírnění příznaků.
V žádném případě hladina protilátek není kritériem.
Délka podávání začíná na 10-14 dnech u časných forem , u dalších 14-21 dní, u kloubního postižení až 28 dní.
Opakování či prodlužování léčby se nedoporučuje. Pacient z ní neprofituje a zvyšuje se riziko nežádoucích účinků.
Pozn. Webové stránky www.borelioza.cz jsou provozované pacienty a dalšími laiky, portál tudíž obsahuje nesprávné a zavádějící informace, které mohou vést k poškození pacienta.
Zdroj: Bulletin , 29. ročník, 4/2019